Mezi odhadovanými snad i dvaceti miliony obětí „stalinistického teroru“ bylo těch pár tisíc jedinců nepostřehnutelnou kapičkou. Hrůza jejich osudů se naplňuje tím, že jeli v dobré víře za lepším a v kapsách měli americké pasy.

Drobnou epizodu, která by se v milionových řádech dala přehlédnout, si za cíl badání vytkl britský dokumentarista a spisovatel Tim Tzouliadis a po dlouholetém studiu především ruských archivů, ale i na základě svědectví ojedinělých přeživších, sepsal pod názvem Opuštění kroniku osudů amerických emigrantů v SSSR. Odcházeli tam ve 30. letech houfně, vyhánění z domova hospodářskou krizí a lákáni na vidinu ráje na zemi propagandou nejen Sovětů, ale i utopistů na Západě. Odcházeli dělníci i inteligence, zemědělci, učitelé. Moskevské parky na čas ožily baseballem, který hrozil stát se novým ruským národním sportem. O pár let později se tam vrátily ideologicky bezpečnější kuželky a anglicky štěbetající hráči z nich zmizeli. Z vyšetřoven NKVD se rozptýlili v síti gulagu, kde vesměs zahynuli, pokud nebyli jako imperialističtí agenti popraveni ještě před deportací. Od vraždící mašinérie komunistického režimu nelze nic lepšího čekat. Velkým přínosem Tzouliadisovy studie je však i nemilosrdné hodnocení vlastní strany. Nahlíží i do politického zákulisí doby, aby čtenář pochopil, proč se stále zoufalejším Američanům v Rusku i jejich příbuzným pátrajícím po osudu pohřešovaných, nedostalo pomoci z americké strany, o niž žádali. Nejčastější odpovědí bývalo mlčení, za nímž se skrývala licoměrná snaha nepodráždit, neznepřátelit si ruského medvěda. Obžaloba stalinismu je už ohraná píseň, ale poukaz na americkou lhostejnost do ní vnáší nový, varovný tón.