Je to smutná skutečnost a nelze ji bohužel popřít – nezávislá knihkupectví v Americe jsou v nebezpečí (a vsadím se, že brzy budou i ve zbytku světa).
Samozřejmě pro to existuje řada důvodů, protože žádné velké a dramatické změny snad ještě nikdy nezpůsobila jediná náhlá událost, možná s výjimkou Velikého třesku.
Je snadné – a nutné – poukázat na bujení velkých knižních řetězců jako Barnes & Noble a Borders, které přestože to popírají, ze zlé vůle umístily řadu svých obřích prodejen do těsné blízkosti zavedených nezávislých knihkupectví. Vzápětí začaly nabízet neskutečné slevy, jimž dělaly masivní reklamu, v prodejnách nainstalovaly vedle barů s kávou pohodlná křesla a organizovaly autorská čtení, aby zaujaly místní zákazníky projevující zájem o knihy. Nezávislá knihkupectví pak nevyhnutelně sledovala, jak se okruh jejich zákazníků zmenšuje, a nakonec nedokázala platit nájmy, mzdy, pojištění, služby a myriádu dalších účtů vhazovaných do schránky s pravidelností mořského přílivu, takže je to donutilo skončit. Tento jev bez výjimky doprovázejí nářky mnohých zákazníků – právě těch, kteří dotyčná knihkupectví opustili, svedeni zpěvem sirén výprodejů a slev obřích řetězců. Zmiňované slevy – nemluvě o měkkých křesílkách – se samozřejmě dramaticky omezily nebo zcela zmizely podobně jako pták dodo, jakmile dopadla první lopatka prsti na rakev konkurence.
K ústupu „kamenných“ obchodů přispěl také vzestup internetových firem jako Amazon.com a dalších. Amazon nemusí platit drahý nájem v zajímavých čtvrtích, který by mu ukrajoval zisky, a má méně zaměstnanců, jimž je třeba vyplácet mzdu a odvádět za ně pojištění. Amazon.com a jeho příbuzní byli tak úspěšní, že se na nejisté půdě při konkurenčním boji náhle ocitlo i několik řetězců.
Všichni jsme viděli skličující, ba děsivé statistky o čtenářské vyspělosti Američanů. Průzkum nazvaný Reading at Risk, který provedla v roce 2007 organizace National Endowment for the Arts, odhalil, že 57 procent našich spoluobčanů nepřečte za rok ani jedinou knihu. Jen se nad tím chvilku zamyslete. Dokážete si představit, že byste celý jeden rok chodili a nenacházeli nic – nic! –, co byste si potřebovali nebo chtěli přečíst? Jsem člověk, který si na živobytí vydělává jako knihkupec, redaktor, nakladatel a spisovatel, a mám pocit, že jsem patrně neudělal tu nejmoudřejší volbu pokud jde o kariéru. Vlastně to ani nebyla moje první volba, tou bylo hrát středového polaře v klubu New York Yankees, ale to je v zásadě jedno. Představujte si dál. Průměrný Američan přečte pět knih za rok. Když do toho započítáte studenty, kteří mají za úkol číst poměrně značné množství knih, plus ty z nás, kteří přečtou daleko víc než pět, vychází nám z toho vysoký počet lidí, kteří stahují průměr dolů. Ona cifra by vás klidně mohla rozesmát, když už ne rozplakat, protože 27 procent dotazovaných se přiznalo že nepřečetlo za rok ani jedinou knihu. Existuje trefný citát, často připisovaný Marku Twainovi: „Člověk, který nečte dobré knihy, nemá výhodu nad tím, kdo je číst neumí.“ Pokud se chcete otřást hrůzou, pak si položte otázku, zda oněch 57 procent Američanů nechce nebo neumí číst. Ani jedna varianta není nikterak lákavá.
Není tedy divu, že Mysterious Bookshop, který jsem otevřel v pátek 13. dubna 1979, se před několika lety dostal do úzkých, pokud jde o finance. Chvíli s potížemi bojoval a přestěhování z jeho prvního sídla uprostřed Manhattanu do luxusní části Manhattanu Tribeca, trojúhelníku pod Canal Street, situaci nijak nezlepšilo. Vzhledem k tomu, že nejsem bohatý, což je zčásti zaviněno tím, kde jsem se náhodou narodil, a také neschopností mých rodičů zanechat mi nějaké nechutně velké dědictví, jsem čelil narůstajícím problémům s finanční podporou svého podnikání, které postupně ztrácelo krev – v některých měsících pouhým pramínkem, jindy obrovskými pulzujícími výtrysky tepenného krvácení.
Představte si, jak hluboké bylo moje zoufalství! Existuje spousta důvodů, proč člověk nese na vlastních bedrech rizika úskalí soukromého podnikání, a jeden z nejlepších je, že se tak vyhne schůzím, které zdánlivě zcela zaplňují dny těch, kdož se lopotí ve světě velkých podniků. Při této bezprecedentní události jsem vylíčil lidem, kteří se mnou pracují, naši situaci, nic jsem nezamlčoval, a zeptal jsem se, zda nemají nápad, jenž by nám třeba pomohl knihkupectví zachránit (a jim, což nelze bezstarostně opomenout, by zachránil zaměstnání).
Maličko odbočím, ale k věci. Každoročně zadávám jednomu ze spisovatelů, které znám, úkol napsat původní povídku jen pro mě. Mám tři požadavky: musí obsahovat detektivní prvky, musí být zasazena do vánočního období a přinejmenším jedna scéna se musí odehrávat v našem knihkupectví. Povídku vytiskneme v hezké grafické podobě jako úhledný svazeček a tyto svazečky pak rozdáváme svým zákazníkům jako malý vánoční dárek, abychom jim poděkovali za jejich podporu.
Zpět ke schůzi a debatě o potápějící se lodi. Kdosi pronesl, že naši zákazníci vánoční povídky opravdu zbožňují, a tak bychom třeba mohli zadat k napsání další povídku a rozdávat ji třeba i v letním období. Vypadalo to jako dobrý nápad, ale kontraproduktivní. Potřebovali jsme najít nějaký způsob, jak trochu peněz vydělat, nikoli další způsob, jak je utratit. Schůzi jsem rozpouštěl s varováním, že hodlám svolat ještě jednu, a požádal jsem všechny své lidi, aby do té doby popřemýšleli o nějakém řešení.
V hluboké noci, když jsem čekal, až mě spánek vysvobodí z obav o můj podnik, mi v hlavě znovu vyvstal nápad s dárkovou povídkou, ale poněkud z jiného úhlu pohledu. Přemítal jsem s optimismem, který dokáže člověku přinést jen třetí hodina ranní, jak by dopadlo, kdybych požádal některé ze svých přátel spisovatelů, aby napsali fiktivní životopis nebo medailonek hlavního hrdiny své detektivní série. Každou smyšlenou biografii bychom mohli jednou za měsíc vydávat v podobě maličkých knížeček a rozdávat je zákazníkům – pokud si u nás něco koupí. Přirozeně jsem předpokládal, že čtenářům se tyto životopisy budou líbit natolik, že se každý měsíc začnou vracet, aby získali další a další, a objem našeho prodeje poroste. Nazítří jsem dostal odhad nákladů od mého tiskaře a nápad se mi náhle jevil jako dosti vachrlatý. Abych se vyjádřil přesně: nápad se mi náhle jevil jako dosti hloupý. Ba co víc – nikdy jsem nežádal spisovatele, aby psali zadarmo. Kdybych k nákladům přidal autorské honoráře, celá věc by byla kontraproduktivní. Tak mi to alespoň připadalo do té neuvěřitelné chvíle, než se ze zadřeného soukolí mého mozku milosrdně setřásla rez dlouhých let a vynořil se další nápad. Vytvořit pro sběratelský trh sto exemplářů každého fiktivního životopisu v pevné vazbě, požádat autory, aby je podepsali, a tuto velmi žádoucí omezenou edici sběratelských výtisků prodávat. A opravdu jsme je vydali, autoři je podepsali a sběratelé je kupovali. Více než dva roky po zahájení prodeje těchto sběratelských edičních řad se stále držíme nad vodou a obchod se navzdory všemu oživil. Každý měsíc k nám chodí, volá nebo nám píše mnoho zákazníků a vyptávají se, kdo bude autorem dalšího medailonu, a pak si kupují knihy, aby dárkový výtisk získali. Sběratelská edice se často vyprodá, takže zisk pokryje všechny náklady, a dokonce přinese i něco navíc. Mnoho spisovatelů překračuje rozumné hranice přátelství, vzdávají se svých honorářů a velkoryse to označují jako svůj příspěvek na rozkvět našeho knihkupectví.
Bohužel ne každý milovník detektivní literatury je naším zákazníkem, takže mi připadá smysluplné předložit tyto eseje a povídky většímu okruhu čtenářů a vydat je v jediném svazku distribuovaném na širším trhu, který může poskytnout nakladatelství Little, Brown. Výsledkem je tento krásný svazek. Pokud jde o biografie samotné, čeká vás výjimečný zážitek. Zjistíte, že naši pozoruhodně talentovaní a tvůrčí spisovatelé zaujali k tomu, jak čtenářům vyprávět dříve neznámá fakta o zrodu jejich hrdinů, nejrozmanitější barvitý přístup. Nalezneme zde povídky, do nichž jsou vtěsnané životopisy, rozhovory s hlavními postavami detektivních příběhů, poodhrneme roušku zahalující životy autorů a jejich tvůrčí proces, a dokonce se setkáme s hlubokými analýzami povahy známých literárních hrdinů, které přicházejí jako zjevení i pro tvůrce samotné.
Nedokážu nalézt slova, jimiž bych vyjádřil vděčnost těmto skvělým spisovatelům za jejich rychlou a pozitivní reakci na mé uspěchané volání o pomoc. Podívejte se na jména přispěvatelů a získáte pravdivý obraz okřídleného rčení o velkých lidech: „Čím jsou významnější, tím jsou milejší.“ Jako čtenáři detektivní literatury naleznete na těchto stránkách mnoho svých oblíbených autorů a možná také někoho, od něhož jste doposud nic nečetli, a tudíž získáte příležitost vychutnat si úplně novou řadu napínavého čtení s hlavním hrdinou, kterého jsme vám na stránkách naší knihy právě představili.
Já nedoufám, že se vám tyto nádherné skici o životech hrdinů detektivek budou líbit; já to vím.