Pevně doufám, že i v českém kulturním kontextu už není potřeba v případě komiksů šířit jakousi osvětu o estetické plnohodnotnosti této umělecké formy. A nic člověku neudělá větší radost, než když se mu do rukou po čase opět dostane komiksová kniha, kterou nejenže může vřele doporučit, ale dokonce je nasnadě tvrdit, že jde o svého druhu povinnost si ji přečíst a vlastnit. V tomto případě je to Daredevil: Muž beze strachu.

Tento vynikající comics (respektive soubor tří relativně na sebe navazujících děl) společně vydala nakladatelství BB Art a Crew; a rozhodně by vás neměla odradit relativně vysoká cena necelých tisíc korun, za kterou dostanete 450 stran dech beroucího díla - nehledě na to, že kdyby vyšly příběhy samostatně, pravděpodobně by vás dohromady stály v podobně precizní úpravě ještě víc.

Přísně vzato superhrdinský není

Daredevil u nás zatím neměl mnoho příležitostí představit se jako superhrdina, zapomeneme-li milosrdně na mizerné filmové zpracování, jehož hrdina nemá s recenzovaným komiksem de facto nic společného. Je ostatně dobré připomenout, že Daredevil - v civilu právník Matt Murdock - je sice slepý superhrdina, který má neuvěřitelně silné ostatní smysly a vlastně díky určitému radaru v hlavě i vidí, ale komiks Daredevil: Muž beze strachu přísně vzato superhrdinský není.
Scenárista Brian Michael Bendis k superhrdinské tematice přistoupil v tomto případě dost osobitě - a právě jeho autorské příspěvky k marvelovskému hrdinovi Daredevilovi knihu tvoří (přičemž existují ještě další, kterých se snad dočkáme taky). Každý ze tří příběhů čerpá z jiného žánru a každý z nich zásadně přetváří, posouvá s ním spojované významy a znejišťuje konvenční očekávání: detektivka, politický thriller, soudní drama.
V prvním příběhu je navíc Daredevil vlastně jen vedlejší postava a ve třetím drtivou většinu času vystupuje v civilu. Přitom právě tyto části knihy - obě o dost výrazně kratší než prostřední příběh - nejlépe ukazují, jak superhrdinská tematika Bendisovi slouží coby odrazový můstek k vynalézavé autorské hře s ustavenými pravidly.
Ve všech třech příbězích je univerzum superhrdinů nahlíženo z vnějších pozic: běžných občanů města, novinářů, policistů, mafie, justice… První a třetí příběh ale tuto perspektivu výrazně z(a)ostřují. Úvodní vypráví o chlapci Timmym, jehož otec (maskovaný padouch) někam zmizel. Timmy nekomunikuje s okolím, jen kreslí obrazy traumatických vzpomínek a mumlá si repliky jeho postav: svého otce a Daredevila. Vypravěčem je novinář Ben Urich, blízký Daredevilův přítel, který se snaží Timmyho příběh objasnit navzdory zásadně odlišným rozkazům svého nadřízeného (dělá ve stejných novinách jako Peter Parker/Spider-Man, který se tu v civilu několikrát objeví).

Neobvylé otázky

Do centra zájmu se dostávají otázky obvykle se superhrdinským komiksem nespojované - novinářská etika a poslání, domácí násilí, okázalý nezájem policistů v případě „super" problémů a umělecká forma komiksu jako taková. Celý první příběh má výrazně introspektivní nádech, znejasňuje hranice mezi myšlenkami, představami, sny a skutečností - přičemž tento efekt by nebyl v takové míře naplnitelný bez kongeniálního spojení s kresbou Davida Macka.
Mack s Bendisem experimentují s vyjadřovacími možnostmi komiksu a popírají relativně klasický model stránek uspořádaných do okének v řadách pod sebou. Souběžně na jedné stránce zprostředkovávají různé roviny vnímání postav pomocí různých kreslířských technik, rámování a vzájemného „slévání" jednotlivých obrázků do vyšších významových celků. Náhlé vstupy malých okýnek a opakování jednoho momentu ve zmenšujících/zvětšujících se rámech pod sebou čtenářskou pozornost zároveň vedou a zároveň nutí být v neustálé pozornosti.
Kombinují radikálně odlišné způsoby kresby a barevné postupy, kombinují i „realistické" a abstraktní výjevy, nápisy útočí všech stran, do toku obrazů a textu vstupují obrázky novinových textů. O mediální nepřenositelnosti impozantního přístupu nejlépe svědčí to, jak obtížně se popisuje; vysoce expresivní způsob vyprávění navíc dokonale odpovídá požadavkům skvělého příběhu, do něhož Daredevil osobně vstoupí jako katarzní prvek víceméně v úplném závěru.
Jestli je první příběh vyprávěn vysoce introspektivně, třetí naopak volí mnohem objektivnější stanovisko. Superhrdina je nespravedlivě obviněn z vraždy policisty, ocitá se v soudním líčení - a spolu s ním i celý koncept superhrdinství. Jeho advokátem je Matt Murdock (Daredevil), který se ocitá v těžké osobní pozici, cítí řadu výčitek i pochybností.
Předvolává k soudu další superhrdiny, snaží se nabourat demagogickou argumentaci žalobce, ale síla předsudků je mocná… Na několika desítkách stran skvěle rozvíjené drama má navíc nečekané rozuzlení a nepříjemnou pointu na závěr.

Další dilemata

Jednoznačně nejrozsáhlejší segment knihy (skoro 300 stran) ale zabírá druhý příběh, který sleduje několik dějových i významových linií. Zároveň s chytrou žánrovou zápletkou o pádu mocného gangstera Kingpina rozvíjí mnohem komplexnější problematiku vztahů mezi superhrdiny/superpadouchy, mezi superhrdiny a médii/mafií/policií, mezi rodiči a dětmi či opět obecněji etické problémy superhrdinství. Ani v jedné z oblastí Bendis nedává přímočaré odpovědi, spíš otevírá zvláštní debatu se čtenářem, která posléze pokračuje ve třetím soudním příběhu.
Ačkoliv druhý a třetí příběh nekreslil Mack a mají mnohem standardnější vizuální podobu i radikálně odlišný rytmus než spirálovité vyprávění prvního příběhu, Bendis nenabízí jednoduché žánrové vyprávěnky. Pracuje s různými časovými rovinami, kdy skáče dopředu a dozadu, staví postavy před složitá dilemata a nechává často čtenáře v nejistotě, kam si informace zařadit a jak se k nim postavit. Stylisticky úchvatný je pak v rámci druhého příběhu komiksový sešit (tj. pár desítek stran), ve kterém nikdo nemluví.
Nebude překvapením, když prohlásím, že Daredevil: Muž beze strachu je pro mě za hodně dlouhou dobu zpátky jednoznačně jeden z nejlepších česky vydaných komiksů (snad naposledy mě podobně nadchl druhý Bažináč od Alana Moorea).
Přelouskal jsem ho s chutí už dvakrát a nemůžu se dočkat dalších bendisovských Daredevilů, které doufám BB Art s Crwí co nejdříve vydají (resp. v září, kdy je další kniha naplánovaná). Využívá žánrové vzorce způsobem, který má daleko k oddychové komiksové zábavě do dopravních prostředků: jako půdorys pro svébytné a ozvláštňující uchopení superhrdinské tematiky.