NADEŠEL ČAS!

První příběh o Supermanovi vyšel v červnu roku 1938 v prvním čísle časopisu Action Comics. „Poslední“ příběh o Supermanovi vydalo nakladatelství DC v 583. čísle stejného časopisu o více než osmačtyřicet let později.
„Co se stalo s Mužem zítřka?“ nebyl přirozeně poslední komiks se Supermanem. Příběhy o Muži z ocele pochopitelně vycházejí dále, ale byl to svým způsobem poslední příběh o Supermanovi, s nímž vyrostly generace čtenářů. Konec éry… přinejmenším té konkrétní éry. V polovině osmdesátých let se toho v komiksové branži hodně měnilo. Mnozí tvůrci kriticky přehodnocovali, jak se komiks dělal posledních padesát let, a přicházeli s novými postupy. Komiksy jako Batman: Návrat temného rytíře od Franka Millera a Strážci od Alana Moora a Dava Gibbonse v podstatě redefinovaly konvence superhrdinského komiksu, zatímco Krize na nekonečných Zemích celý rok doslova přetvářela vesmír společnosti DC.
A právě Krize na nekonečných Zemích stála za zrodem komiksu „Co se stalo s Mužem zítřka?“, protože v Krizi DC univerzum zeštíhlilo, bylo osekáno o desetiletí příběhů z alternativních vesmírů a nadbytečné postavy. Již nebylo třeba mnoho různých Zemí zasazených v mnoha různých dimenzích, z nichž každá byla domovem mnoha různých verzí Batmana, Flashe, Wonder Woman nebo Supermana. Čtenáři již nemuseli být obeznámeni s více než padesáti lety postav a jejich vývoje, aby si mohli vychutnat další číslo svého komiksu. Měla tu zůstat jen jedna Země, existující v jednom vesmíru, kde většinou vystupuje pouze jedna verze jakékoli postavy.
Proto také padlo rozhodnutí, že „pokrizová“ éra – v níž minulost postavy byla v podstatě nepopsaný list – skýtá dokonalou příležitost přepracovat nebo znovu uvést na scénu celou řadu významných postav DC včetně Wonder Woman, Flashe, Hawkmana, Ligu spravedlnosti…
… a Supermana.

John Byrne se ujal úkolu napsat a tužkou kreslit modernizovaného Supermana, počínaje minisérií The Man of Steel, která se začala prodávat v červenci roku 1986. Tím dostal redaktor Supermana Julius Schwartz příležitost připravit velké finále za celé období, co mu Superman a Action Comics byli svěřeni. „Začal jsem přemýšlet: ,Co dám do posledních dvou čísel?‘ a uprostřed noci mě to napadlo: budu dělat, že poslední dvě čísla Supermana a Action Comics doopravdy budou poslední čísla,“ vzpomíná Schwartz. „Proto bylo na mně, abych objasnil a vysvětlil všechno, co se dělo v předchozích letech. Tak například – zjistila někdy Lois Laneová, že Clark Kent je Superman? Vzali se někdy? Jak dopadl Jimmy Olsen, Perry White a všichni padouchové? To jsem musel objasnit.“
Jakmile měl Julius jasnou představu, jakým směrem by se příběh měl ubírat, začal hledat autora scénáře. „Na komiksových conech se ptávám: ,Kdybyste v polovině roku 1985 byli místo mě šéfredaktorem, koho byste si vybrali za scenáristu?‘“ usmívá se při té vzpomínce. Odpověď byla pro Schwartze nabíledni. „Napsal první číslo, tak ať napíše i to ,poslední‘ – Jerry Siegel!“ Schwartz měl v roce 1985 jet na každoroční komiksový con v San Diegu, na nějž byl pozván mimo jiné i scenárista Jerry Siegel, spoluautor (s výtvarníkem Joem Shusterem) Supermana. „Strávil jsem s Jerrym spoustu času na stánku DC a nakonec jsem mu položil zásadní otázku, zda by byl ochoten napsat ,poslední‘ příběh se Supermanem. Jerry na to odpověděl: ,No páni! Tak to si budu muset rozmyslet… ne, vlastně už jsem si to rozmyslel. Tohle bych napsal moc rád!‘ Jenže pak vyvstaly právní problémy, které jsme kvůli termínu neměli čas řešit, takže to Jerry nakonec napsat nemohl.
Den nato jsem pořád přemítal, co s tím udělám, a shodou okolností jsem se u snídaně sešel s Alanem Moorem. Tak jsem mu vyložil, co mám za potíže. V tom okamžiku se doslova zvedl ze židle, vzal mě za krk a řekl: ,Jestli tenhle příběh svěříš někomu jinému než mně, zabiju tě.‘ Nechtěl jsem se podílet na své vraždě, a tak jsem na to kývl.“
Ovšem spíš než strach o život Schwartze přesvědčilo to, že Alan Moore byl pokládán za jednoho z nejlepších komiksových scenáristů. Svou pověst postmoderního mistra komiksu si již tenkrát získal prací na britském Marvelmanovi (který v Americe vycházel jako Miracleman). V DC mu zase vycházel Bažináč a výše uvedení Strážci, a třebaže stále nebyli dokončení, evidentně patřili k dílům, která redefinují celé médium.
Takže v dopisu Moorovi z 19. září 1985 Schwartz napsal: „Nadešel čas! Právě jsem byl informován, že zářijová čísla Supermana a Action Comics budou moje poslední – pak už převezme veslo John Byrne a spol.
Co to znamená? Teď je ta pravá chvíle, abys napsal příběh, který jsi mi slíbil – totiž ,smyšleného‘ Supermana, který poslouží jako ,poslední‘ příběh se Supermanem, pokud časopis přestane vycházet – co se stane se Supermanem, Clarkem Kentem, Lois Laneovou, Lanou Langovou, Jimmym Olsenem, Perrym Whitem, Luthorem, Brainiacem, Panem Mxyzptlkem a všemi dalšími, které ještě zvládneš.“
Nebylo nejmenších pochyb o tom, kdo bude ,posledního‘ Supermana kreslit. V předcházejících třiceti letech Curt Swan nakreslil ohromující množství příběhů s Posledním synem Kryptonu a pro generace čtenářů se stal vůbec nejlepším výtvarníkem supermanovských příběhů. Pokud si někdo zasloužil pracovat na jednom z nejpozoruhodnějších supermanovských příběhů všech dob, byl to Curt. I dnes můžeme konstatovat, že Curtův přínos k supermanovské legendě nezastínili ani pozdější významní kreslíři, kteří kráčeli v jeho šlépějích. Tento reprint jeho posledního ,oficiálního‘ příběhu o Supermanovi je holdem jak Curtově památce, tak jeho supermanovskému odkazu.
Jako inkera první půlky posledního příběhu Supermana pod jeho šéfredaktorskou taktovkou si Julius Schwartz vybral spoluautora The New Teen Titans George Péreze. „George se doslechl, že končím se Supermanem, a odjakživa chtěl vytahovat tuší komiks od Curta Swana,“ vzpomíná Schwartz. Pérez souhlasí: „Pracovat na tužkou nakreslených Swanových obrázcích, notabene na jeho posledním příběhu se Supermanem, a spolupracovat s Alanem Moorem, to byl pro mě splněný sen. Tak jako všichni ostatní jsem na Curtově Supermanovi vyrostl, takže jsem pokládal za něco úžasného, že jsem s ním mohl pracovat na téhle úrovni. Navíc právě na tomhle příběhu: skoro jako bych svým způsobem psal dějiny.“
K inkování poslední kapitoly si Schwartz vybral výtvarníka Kurta Schaffenbergera, jenž se dlouhodobě věnoval Supermanově rodině. „Kurt pracoval na supermanovském materiálu, co já pamatuju, kreslil tužkou či obtahoval tuší příběhy se Supermanem, Lois Laneovou, Superboyem a Supergirl. Mě ale napadlo, že za celá ta léta Kurt, sám o sobě skvělý inker, nikdy nepracoval na příběhu se Supermanem po Swanovi, a došlo mi, že tohle je jeho poslední příležitost.“
U obálek svěřil Schwartz inkování Murphymu Andersonovi, neboť to byla poslední příležitost klasického dua „Swanderson“ (Swan a Anderson) předvést se na Supermanovi. A Schwartz upozorňuje, že když se pozorně podíváte na obálku 583. čísla Action Comics, povšimnete si zajímavých a nečekaných postav. „Na obrázku Superman odlétá ze střechy Daily Planet a všichni mu mávají na rozloučenou. Tři lidé, kteří stojí uprostřed v popředí, jsou Jenette Kahnová, jíž po levici stojí Curt Swan a po pravici já (ten obrýlený chlápek). A v pozadí jsou všichni superhrdinové.“ A když se podíváte ještě blíž na Supermanovu tvář, uvidíte v očích Muže z ocele slzy. Schwartz tvrdí: „Slzy v Supermanových očích jsou ve skutečnosti Curtovy slzy.“
„Poslední“ Superman udělal slušný dojem na prakticky všechny, kdo ho četli. John Byrne, jenž se měl stát Moorovým, Swanovým, Pérezovým a Schaffenbergerovým nástupcem, pokládal „Co se stalo s Mužem zítřka?“ za příběh, který už nikdo jiný nikdy nebude moci napsat a nakreslit. „Bylo to zakončení celé staré série, sbohem všem těm postavám v jejich někdejším pojetí. Zároveň se tím připravovala půda pro to, co mělo přijít. Takový příběh byste normálně nemohli vydat, navíc s věčnou postavou jako Superman nic podobného ani nezažijeme.“
Andrew Helfer, jenž po Schwartzovi převzal supermanovskou štafetu, s tímto hodnocením souhlasí. „V dějinách Supermana šlo o jedinečný okamžik, pravé finále. V tu chvíli to skutečně byl poslední příběh se Supermanem. Nebyl to smyšlený příběh. Moore mohl využít všechny ,skutečné‘ věci, které tomu předcházely, a doopravdy vytvořit definitivní závěr Supermanovy kariéry. Jako skutečný příběh to fungovalo jen na chvíli, protože krátce poté první číslo komiksu The Man of Steel v podstatě zaškatulkovalo veškeré předchozí příběhy o Supermanovi jako smyšlené. To přirozeně neznamená, že by byly méně platné či méně zábavné, ale již nenavazovaly, takže Alanovo vyprávění báječně zakončilo celou předchozí éru, k čemuž měl právě on nejlepší předpoklady.
Alan proslul tím, že dokáže poskládat všechny malé dílky soudržného celku, a dostal jedinečnou příležitost vzít všechny ty stovky prvků, s nimiž vyrostl, a svázat je do jednoho drahocenného balíčku. Nic takového se již nemohlo opakovat.“
Poslední slovo k tomu má jako obvykle Schwartz. „V první části,“ říká, „v úvodu samotného příběhu, napsal Alan Moore snad nejpravdivější slova, která kdy o komiksu padla: ,Tohle je smyšlený příběh. Nejsou ale takové všechny?‘“
Čtenáři si stejně přeberou, co je a co není smyšlené, a pro ty, co si v roce 1986 přečetli komiks „Co se stalo s Mužem zítřka?“ v jeho prvním vydání, to byl skutečně ,poslední‘ příběh o Supermanovi.
Ty, kdo ho četli po roce 1986, naštěstí už čekala nová Supermanova éra, a jak se ukázalo, „poslední“ příběh o Supermanovi pouze vyšlapal cestičku všem následujícím skvělým příběhům.

Paul Kupperberg je bývalý redaktor společnosti DC a někdejší výkonný redaktor Weekly World News, navíc pak napsal stovky komiksů, románů, povídek a dalších textů. Je tvůrcem komiksu Arion, Lord of Atlantis, napsal ovšem i Checkmate! a Takion. Jeho poslední knihou je Jewjitsu: The Hebrew Hands of Fury, kterou vydalo nakladatelství Citadel Press.


Tento úvod poprvé vyšel v prvním sebraném vydání SUPERMAN: CO SE STALO S MUŽEM ZÍTŘKA? z roku 1997