Recenze

Punisher
PŘEDMLUVA - Punisherova obhajoba

To si děláte srandu.
Obhajovat Punishera? Omlouvat to, co Frank Castle provádí lidem? Ospravedlňovat činy masového vraha, jehož oběti se už počítají v desetitisících? No to snad ne.
Jasně, já vím, že teď žijeme v mnohem vyměklejší době, než byla sedmdesátá léta, kdy byli Drsný Harry, Charles Bronson v Přání zabít a koneckonců i Frank sám vypuštěni na bezbrannou duševní rovnováhu společnosti. Moc dobře si uvědomuju, jak si teď my všichni moc dobře uvědomujeme, že každý čin má své následky. Nikdo neví lépe než já, že všechno musí být nazíráno v patřičných sociálně politických souvislostech. A tudíž je mi jasné, proč by si určití lidé mohli myslet, že Frankův koníček je potřeba nějak ospravedlnit.
Ale to by dělal jenom debil.
Když se díváte, jak Itchy přivazuje Scratchyho jazyk (nebo je to obráceně?) k raketě a vystřeluje jeho střeva do vesmíru, bojíte se možného dopadu tohoto zajisté extrémního násilí na široké divácké vrstvy? Když sledujete, jak Chow Yun Fat a Danny Lee postřílejí armádu záporáků v závěrečné scéně (a vlastně v každé scéně) Killera, staráte se o tragické a deprivované životy sejmutých, které je přivedly do šiků záporácké armády? A když Clint v proslulém finále Drsného Harryho vystřelí do hlavního úchyláka díru o rozměrech tunelu pro vlak, mučí vás - třeba zrovna ve chvíli, kdy vnitřnosti ohodí celou obrazovku - pomyšlení na neradostnou situaci duševně chorých v naší lhostejné společnosti?
Ne. Samozřejmě, že ne. Protože máte plné ruce práce s tím, jak se smějete. Nebo nevěřícně lapáte po dechu. Nebo sedíte v užaslém tichu. Nebo říkáte "hele, tak tohle bylo fakt super". Nebo prostě vyhekáváte "ty vole!". A víte proč? Protože tohle není realita. Proto jste se bavili.
A to je to, co hodlám dělat v téhle sérii, dámy a pánové. Zábavu. Prostou a jednoduchou. Žádnou komplexní analýzu pozadí a příčin zločinu, žádné bolestně osudové vykreslení tragického pádu jednoho muže do pasti vražedné psychózy, žádné hloubkové pojednání o fenoménu samozvaného mstitele v průběhu věků. Ale taky žádný návod na Coca Colu. Za svoje peníze dostanete jednoduše humor, napětí a nepřetržitou střelbu z automatických zbraní všech možných ráží.
Když už jsme u toho, povšimněte si prosím Frankova kreativního využití plamenometu ve třetím díle. A o pár stran později si nenechte ujít ty fakt odporné věci, co se přihodí Mámě Gnucciové v průběhu jatkózního putování našeho hrdiny zoologickou zahradou v Central Parku (což je mimochodem opravdu hezké místo a pokud se momentálně nacházíte někde kolem New Yorku, tak vám ho vřele doporučuju). A pak se můžete těšit na to, co bude Svatý provádět při zpovědích... na to, jak bude Elite ozdravovat Upper East Side... nebo na to, co si Mr. Payback myslí o jupících... nebo na jednu z Frankových nejelegantnějších improvizací v čísle jedenáct... ale hlavně nepropásněte, až se na stránky vevalí tank Tiger z masa, poslední chlápek, se kterým byste se chtěli mít v base společnou celu, postrach celého glóbu slyšící na jméno Rusák.
Psaní Frankových eskapád jsem si zkrátka fakt užil a doufám, že vy si užijete stejně, až je budete číst. A protože jsem měl po boku nepřekonatelný vyprávěcí talent svého starého spolubojovníka kreslíře Steva Dillona, kterému tak dovedně asistoval Jimmy "Do obličeje ne, do obličeje ne" Palmiotti, je jedna věc jistá - když už nic jiného, alespoň tenhle comics dobře vypadá. A když už jsem v té chvále, dovolte, abych poděkoval také Joeovi Quesadovi, jemuž spolu s Jimmym připadla ta pochybná čest, že nás se Stevem do Punishera zlanařil, a samozřejmě Nanci Dakesianové, která nikým neviděna dře za scénou a udělala za nás všechnu práci.
Takže se k nám přidejte v našem masakrální jízdě a užijte si všechny ty brutální, ale docela zajímavé věci, které Frank provádí a během nichž se na stránky začne nepozorovaně vkrádat... jistá... zvláštnost. A pamatujte si, že to všechno je prostě jenom zábava (až na části, které by až zas taková zábava být neměly) a že se nemusíte ničeho bát: můžete si svého Punishera užít bez jakýchkoliv výčitek svědomí.
No není to úleva?

Belfast, leden 2000

10.6.2004 (Garth Ennis)

Předchozí recenze Další recenze

© BB/art 2001. Site created by CZI, s.r.o