Strážci, stěžejní dílo světového komiksu, jsou prostě moderní román se vším všudy. Čtenářsky velice náročný, ale o to vděčnější.

Nakladatelství BB Art a Crew v posledních letech udělala mnoho pro to, aby čeští čtenáři mohli proniknout do specifik komiksového žánru. Hlavně se postarala o to, aby v českém překladu vyšla monumentální díla Alana Moorea a Neila Gaimana, jedněch z nejvýraznějších postav světového komiksu.

Mooreovy knihy Z pekla i Liga výjimečných proslavily stejnojmenné filmy (jakkoli tyto snímky svým předlohám nedostály), ale své čtenáře si našel i futuristický Top Ten. Teď v BB Artu vychází ve vynikajícím překladu Viktora Janiše stěžejní Mooreův komiks Strážci, který nakreslil Dave Gibbons. Ten vyšel v roce 1986 a tehdejší svět komiksu doslova postavil na hlavu.

Jinak ve světě, jinak u nás

Bude mít podobný dopad i u nás? Těžko soudit. Jistě zaujme, to nepochybně, nicméně jedním dechem je třeba říct, že vývoj komiksu u nás byl odlišný než v Británii, Spojených státech nebo třeba Francii.

Zatímco na západní straně někdejší železné opony měl tento žánr více než padesátiletou tradici a autoři jako Moore či Gaiman do populárního čtiva originálně a neotřele vnášeli témata (a dokonce i postupy) "vysoké" literatury, u nás má tradici sotva patnáctiletou a pohyb, který opisuje, je vlastně opačný: comics k nám uvedla skupinka nadšenců a žánr jen pomalu hledá cestu k široké veřejnosti.

Řada oněch velice populárních komiksů, z nichž například Mooreova kniha vychází, v českém překladu dosud neexistuje. Filtrem překladatelského síta k nám pronikly jen ty špičky. Což je na jedné straně dobře, na straně druhé to možná může českému čtenáři bránit, aby plně docenil originalitu takových Strážců.

Návrat superhrdinů

Strážci jsou totiž velice vtipným zpracováním tématu, se kterým se komiks zrodil, totiž superhrdinů. Podobně jako pro Michaela Chabona, který se superhrdinům věnoval ve vynikajícím, nedávno vydaném románu Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, i pro Moorea jsou superhrdinové problematičtí. Zrodili se s komiksem jako jisté klišé, které se s žánrem navzájem posilovalo. Zpochybnění tohoto klišé je pro Moorea cestou, jak podkopat celý žánr a otevřít jej novým možnostem.

Moore a Gibbons přistupují k superhrdinům ze zcela nové perspektivy. Jsou to pro ně běžní lidé, kteří nevidí svět černobíle, ale kteří mají své často velmi složité, psychologicky problematické osobnosti, které se do boje se zločinem pustily z nejrůznějších důvodů a pohnutek. Autoři si (v textu i grafice) pohrávají se zavedenými klišé a odkazují k řadě populárních superhrdinů z komiksu dvacátých a třicátých let. Nicméně i když člověk všechny reference nepostřehne, přesto je požitek z četby tohoto příběhu nevšední.

Ve stínu jaderné hrozby

V knize, která prakticky nemá hlavní postavu, se setkáváme hned s několika superhrdiny (Hedvábný přízrak, Sůva, Komediant, Kapitán, Metropolis a další). Podobně jako Top 10, i tento komiks se odehrává v alternativním světě: Amerika spoléhá v boji s nepřáteli na všemocného dr. Manhattana, přijala zákon, který zakazuje superhrdiny. Jen jediný z bývalé skupiny superhrdinů se rozhodne tohoto zákazu neuposlechnout, vydává se na druhou stranu zákona a bojuje proti zločinu z "undergroundu".

Svět, který Moore líčí, je alternativní v detailech a reálný v atmosféře. Osudy superhrdinů sledujeme v mrazivé atmosféře mocenského konfliktu: Rudá armáda napadá Afghánistán a každou chvíli hrozí atomová katastrofa. Děj téhle velmi paranoidní knihy se odehrává ve stínu atomového hřibu. To je jedna hrozba. Tu druhou představuje vlastní moc, která Západ před sovětským blokem chrání.

Kdo hlídá hlídače?

Motto na zadní straně obálky se výstižně ptá: "Kdo střeží ty, kdož střeží nás?". Nakolik můžeme souhlasit s omezováním osobní svobody ve jménu obrany? V kontextu dnešní politické situace ve světě si aktuálnější knihu lze představit jen stěží. Příběh těchto "jiných" superhrdinů zvolna nabírá čím dál větší rychlost, balancuje na pokraji apokalypsy a nakonec dospívá k značně překvapivému vyznění.

Komiks? Moderní román!

Moore se ovšem neliší jen zpracováním postav. Celá struktura se vymyká tradičnímu ladění komiksu: podobně jako v postmoderních románech i tady je souvislý text narušován nejrůznějšími fiktivními dokumenty: recenzemi, úryvky z autobiografie a dalšími materiály, které různě doplňují, anebo naopak zpochybňují příběh, který nám autoři předkládají v kreslené části.

Za zmínku stojí i složitá struktura vyprávění, které se různě ohýbá, vrací ve smyčkách v čase.

Strážci jsou prostě moderní román se vším všudy. Čtenářsky velice náročný, ale o to vděčnější.