Rusák se vrátil v nepoměrně bombastičtější podobě, než v jaké jste ho znali dřív!

Nemá smysl pět ódy na cynicky zábavné příběhy plynoucí z pera Gartha Ennise – to už má dokonce i komiksově zaostalé Česko za sebou. Také víme, že žádný, a tím méně komiksový hrdina není definitivně mrtvý a že se může kdykoliv vrátit, když to autor / nakladatelství / ekonomická situace vyžadují. A tak se tedy vrátil Rusák. Ne že by ho někdo potřeboval, ale Garthu Ennisovi to evidentně přišlo jako dobrej nápad. A ještě lepší nápad je, JAK se Rusák vrátil.
Nepsaným, ale o to pevnějším zákonem takovýchto návratů je, že vracející se chce pomstít tomu, kdo jej poslal - byť na omezenou dobu – na onen svět. V Rusákově případě je to pochopitelně Punisher a Rusák má pochopitelně zpočátku navrch. Naštěstí se do akce zaplete se svými pavučinami Spider-Man, a i když jeho účast v bitce není přesně taková, jak si on sám představoval, zaslouží se o to, že příběh může pokračovat. Na čtenáře tak čeká ostrov plný zločinců, opět Rusák, generál Kriegkopf a Rusák, atomová bomba a samozřejmě – kdo jiný než Rusák. Do této situace poněkud nečekaně vpadne Frank Castle, ale s dvousetčlennou přesilou si hlavu neláme. Problém je totiž v tom, že (jak by napsal Alan Moore) Punisher na ostrově není zavřen se zločinci, ale zločinci jsou tam zavření s ním.
Bonusem knihy jsou další dva příběhy, nespadající do rusákovské linie. Jeden o tom, že New York se navzdory všem prohlášením politiků v podstatě nezměnil, a když v něm zakopnete, nikdo vás nepodrží ani nezvedne. A druhý beze slov, který naznačuje, jak tiše řeší Punisher svoje případy. Kresba Steva Dillona je opět v mezích žánru perfektní a z postav si utahuje právě jenom tak, aby je vysloveně neparodovala. (I když u Rusáka si tím nejsem tak úplně jist – ale čím si kdo může být u Rusáka vůbec jist, že?) Punisher nepozbyl ničeho ze své nasranosti, nový svazek jeho dobrodružství ničeho ze své zábavnosti, a co byste chtěli víc. (Alana Moora? Dojde na něj opět v příštím čísle.)